OTAVSKÁ PLAVBA : PRO DĚTI

Cesta: Titulní stránka > Pro děti

Pro děti

Bylo – nebylo… ale vlastně bylo. Určitě si všichni vzpomínáte na tu velikou vodu, která zatopila mnohé město a proměnila potoky v řeky a řeky v dravé proudy. A tahle prudká voda neškodila jenom Vám, lidem, ale – a to se možná budete divit – i zvířátkům, rostlinám a taky nám, vodníkům.

Například mě vzala veliká vlna právě ve chvíli, kdy jsem se spokojeně povaloval ve své posteli, vystlané tou nejměkčí vodou a šplouch – už jsem byl mnoho rybích délek od svého domova. Ještěže jsem se zachytil o jakési skalisko pod vodou, jinak ze mne – vodníka říčního z Křemelné – byl vodník mořský.

Teprve mnohem později jsem zjistil, že ta skála je ta, na které stojí strakonický hrad, a protože mi časem běličky donesly, že z mé pohodlné domácnosti, kterou jsem obýval už skoro tisíc let, nezůstala vlnka na vlnce, zůstal jsem tu. Konec konců – na Otavě je všude pěkně a tady ve strakonickém hradě je něco, co mi vynahradí klid, který jsem míval dříve. Knihy. Já jsem totiž vodník nadmíru sečtělý, a tak jsem se nastěhoval v řece tak blízko knihovny, jak to jen šlo. A když je v řece klid a všechny – i ty nejmenší proudy – jsou uklizené na svém místě, jdu do knihovny. Ponořím si cípy šosu do kbelíku s vodou, který tu pro mně paní knihovnice mají připravený a čtu a čtu a čtu. To víte, domů si knihy půjčovat nemohu - co by tomu ostatní čtenáři řekli, kdybych je vracel promočené. A tak si čtu v knihovně. Přijďte se tam na mně někdy podívat!

A vůbec – přijďte se podívat kamkoliv na Otavu. Jak jsem už řekl, na Otavě je pěkně všude.

Váš vodník Otík

Okolo toku Otavy žijí lidé už odedávna. Svědčí o tom starobylé památky v jejím okolí i název připomínající starodávné Kelty, kteří řeku nazývali Attawou. Příběhy, které se okolo ní odehrály, spláchl čas a odnesla je voda řeky. Z jejich vlnek jsem pro Vás čtyři vybral:

Až do požáru města Sušice roku 1707 stál na náměstí velký dům s třemi štíty, který se odedávna nazýval „domem U hranatého válce“, to podle hliněného válce o čtyřech hranách, který visel nad vraty.
Když se stal pánem Práchně Půta Švihovský, proslulý svou tvrdostí a přísností na poddané, rozhodl se, že dá opravit starobylý prácheňský kostelíček. Úmysl to byl bohulibý, leč pan Půta nechtěl sám nést břímě vydání. Uložil poddaným, aby přinesli na hrad peněžité dary.
Strakonice byly vždy vyhlášeny šikovnými dudáky, kteří chodili hrávat k veselkám či zábavě široko daleko. Jeden strakonický dudák byl také pozván ke hraní na posvícení do Štěkně. Jeho hraní se moc líbilo, a tak se vracel - jako muzikanti ostatně většinou - až k ránu.
Ve městě Písku a okolí se odpradávna těžilo zlato, které voda vymývala ze země do řeky Otavy. A právě po jejím břehu se procházel dřevař Martin. Nemohl usnout samou starostí, jestli dostane Majdalenku od Putimské brány za ženu.
Chcete také poznat moji milovanou řeku Otavu? Pokud celou řeku proplujete (nebo podél ní třeba pojedete na kole či autem) a necháte si svůj Otavský pas potvrdit na různých místech při Otavě, můžete si vysloužit titul Otavského pulce.
Puzzle pro děti i dospělé. Schválně, složíte ho za minutu?