OTAVSKÁ PLAVBA : PRO VODÁKY

Cesta: Titulní stránka > Pro vodáky

Pro vodáky

Otava vodácká

ilustrační foto

Otava vzniká smísením tmavší vody z pozůstatků šumavských rašelinišť, odkud teče Křemelná (vpravo), se světlejší vodou Vydry (zleva). Foto © E. Tesař

ilustrační foto

Tak průzračná bývá Otava po jarní povodni, když propláchla koryto 200 kubickými metry za vteřinu. Přes Podrabský jez teče již „skromných“ 15 cm neviditelné vody. Foto © E. Tesař

ilustrační foto

Hrad Rabí od jezu. Foto © E. Tesař

ilustrační foto

Otava asi 16 kilometrů od Zvíkova. Balvany v řečišti byly kdysi pro voraře tvrdý oříšek. Dnes tu proud Otavy nenápadně nahrazuje vzdutí Orlické přehrady. Foto © E. Tesař

Šumavská západočeská a jihočeská řeka Otava vzniká soutokem dvou horských bystřin Křemelné a Vydry v místě podle někdejšího majitele pily Čeňka Bubeníčka zvaného Čeňkova Pila. Zaniká pak svým soutokem s Vltavou pod hradem Zvíkov, kdysi se tyčícím vysoko nad oběma řekami. Jeho dnešní vnímání vodního hradu nevysoko nad hladinou na úzké šíji poloostrova zavinilo zvýšení hladin obou řek Orlickou přehradou, čítající desítky metrů.

Řeka Otava byla kdysi po stovky let významnou dopravní tepnou. Za středověku i novověku vzkvétala na jejích poklidných vlnách a v nebezpečných soutěskách voroplavba i lodní doprava. Pohlédneme-li v dnešní době na vyschlé koryto pod malými vodními elektrárnami většiny otavských jezů, nechce se nám tomu uvěřit. Tudy neprojede ani kajak! Jak by tu mohl prokličkovat pramen ze sedmi vorů šumavských klád? Přikloňme se k jednoduchému řešení naší environmentální vrchnosti a zahalekejme zplna hrdla: „To globální oteplení je na vině!“ Anebo si střízlivě připomeňme: už Klostermannův Rankel Sepp naříká nad zpupnou pýchou s níž vrchnost vyplenila mohutné okrajové smrky chránící celý vnitřní les. Jediná vychřice pak položila půl Šumavy a počalo vysychání mocných rašelinišť a mokřadů, vodní zásobárny pětiny Čech. Kdekdo pak po sto padesát let odvodňoval každou loučku s dvěma trsy šťovíku. Vzpomeňme na cihlovou červeň v krajině nedávné minulosti. Kam oko dohlédlo vyskládala lidská ruka tisíce vagónů melioračních trubek, aby z nich později stejně pečlivě vyrobila statisíce kilometrů dlouhá odvodňovací potrubí proměňující českou lužní krajinu na kulturní step. Nestěžují si náhodou právě majitelé odvodněných pozemků na neúrodu zaviněnou suchem téměř každé prázdniny? Ale to už jsme se podstatě řeky příliš vzdálili. Anebo naopak?

Vodáctví na Otavě pěstujeme dvojího druhu. To první je jarní, sportovní. To druhé je letní, turistické. K potěše sportovních fajnšmejkrů se v médiích poslední dobou proslýchá, že NP Šumava uvolní pro vodáky mnoho let zavřený horní tok Vydry z Modravy do Antýglu. Tím se sportovní možnosti povodí Otavy zmnoží. Zatím se musíme spokojit pouze s omezeným splouváním úseku, který je trefně nazýván Čeňkárna. Obvykle se o Čeňkárně mluvívá jako o jízdě ze soutoku zdrojnic do kempu v Rejštejně. Někdo však jezdí až do Annína, jiní končí až v Sušici. Horní Otava je omezena vyhláškou NP, má vyšší obtížnost WW III až II a jezdí ji převážně pevné lodě a nafukovačky na divokou vodu. Tu a tam se najdou odvážlivci s polokrytou kanoí, ale tento způsob duševní vyspělosti nelze obecně doporučit. Nakonec snad i zdejší zaznamenaná úmrtí se týkají nedostatečných zkušeností a výbavy a následného podchlazení v ledové vodě divoké horské řeky.

Otava letní, turistická svým výchozím bodem může překrývat úsek sportovního pojetí. Na polokrytých plastových kánoích z četných půjčoven, dnes drtivě převažující vodácko-turistické výzbroji, je možné vyjíždět už z Rejštejna. Další z obvyklých míst startů jsou Annín nebo Sušice od jezu Chmelenský (u železničního mostu). Cíl bývá volen v závislosti na době splouvání. Během pěti až sedmidenní akce se celkem bez potíží dostaneme až pod Písek, Za víkend dojedeme do Horažďovic a tak dále. Otava nad Sušicí má charakter horské řeky (WW II až I), pod ní se mění v tok nížinného charakteru (ZW C až A). Znečištění je mírné a spíš je postřehneme až pod Strakonicemi. Úseků s vysloveně rybniční hladinou nekonečného „voleje“ je poskrovnu. Naopak ani „krmelců“, mezi kterými party Řach (řízek a chlast) proud řeky volně snáší, není mnoho a tak na Otavě vysloveně ožralé tlupy potkáme málokdy jak na vodě, tak i v kempech. Bohužel spousta nesjízdných a obtížně překonatelných jezů Otavu nepředurčuje ani jako ideál výletů pro rodiny s malými dětmi, podobně jako mrňouse nebereme na hory do suťoviště. S alespoň některými jezy se snad pro blízké roky blýská na lepší časy, o což se významnou měrou přičiňuje právě Otavská plavba, tak jí všichni držme palce.