OTAVSKÁ PLAVBA : O DUDÁKOVI NA KÁNÍM VRCHU

O Dudákovi na Káním vrchu

Strakonice byly vždy vyhlášeny šikovnými dudáky, kteří chodili hrávat k veselkám či zábavě široko daleko. Jeden strakonický dudák byl také pozván ke hraní na posvícení do Štěkně. Jeho hraní se moc líbilo, a tak se vracel - jako muzikanti ostatně většinou - až k ránu. V dobré náladě si zašel přes řeku posedět do hospody do Modlešovic. Vesele utrácel a než se vzpamatoval, byl večer. Vydal se k domovu vyčítaje si, že vše utratil.

Za tmy dorazil kousek od Strakonic na Kání vrch, pochmurné to místo popravčí. Ani v té tmě tmoucí neviděl, že se nad ním houpá oběšenec a okolo hlavy mu krouží černí havrani. Unaven usedl a začal klimbat. Náhle se před ním zjevili páni celí v černém a chtěli, aby jim zahrál k tanci. Dudák si pomyslel: „Přece ještě něco vydělám a domů donesu,“ a začal hrát. Postavy však tancovaly stále rychleji a rychleji, a tak musel nebohý dudák přidávat na tempu až do umdlení. K nohám se mu ale rozpršely zlaťáky, a tak se snažil, co to šlo. Z radosti, co peněz dostal, vykřikl, jak byl zvyklý: „Zaplať vám to Pánbůh!“ V tom okamžiku rej ustal a vše zmizelo. Dudák zůstal ležet bez ducha pod šibenicí.

Tam ho našel a probudil sedlák z blízké vesnice, kterého přilákaly zvuky dud. Dudák mu vše vypravoval. Shodli se, že to nehrál nikomu jinému než samým pekelníkům. Když došel do Strakonic, pověsil dudák milé dudy do kostela za oltář. Od těch dob tu prý ty dudy občas samy hrají. Asi chtějí službou v kostele odčinit to hraní čertům a dostat se tak do dudáckého nebe. A dudáci si od té doby dávají pozor a Kánímu vrchu se raději vyhýbají. Co kdyby tam tancechtiví pekelníci ještě byli?